neděle 3. srpna 2014

Sečteno podtrženo – nedočteno.

Obvykle knihy dočítám. I když občas jen pro ten uspokojivý pocit dokončení. Teď se asi zachovám jinak. Zase to mé váhavé asi. Takže sebejistě a rozhodně: určitě se zachovám jinak! Zakazuji si tu knihu dočíst.

Teď abychom si rozuměli, četla jsem Parfém – příběh vraha. Jako většina jsem začínala i já u filmu. Už je to pár let, ale pokud mi paměť dobře slouží, tak se mi tehdy celkem líbil. Moc mě proto potěšilo, když jsem knihu sehnala ve výprodeji jen za 15 Kč. Teď už vím proč.

Jedná se o román napsaný německým spisovatelem Patrickem Süskindem. Po celou dobu čtení budeme sledovat jediného podivína a tím je Jean-Baptiste Grenouille. Tuším, že vám nejspíš nepřiroste nijak výrazně k srdci. Není ani trochu přátelský, moc toho nenamluví a ještě pořád někde čenichá. Ale tím vás nechci odradit, blázni jsou někdy ti nejlepší. Navíc, kdo by odolal Francii 17. – 18. století.

Začátek byl prima. Detailní popisy odporností tehdejší Paříže, záhadný čmuchal Grenouille a zajímavý děj, který utíkal rozumnou rychlostí. Hned mě to nadchlo a díky příjemné malé velikosti jsem si z knihy udělala stálého cestovního společníka. Bohužel člověk občas jásá příliš brzy.

A tak přišlo zklamání. Jakmile Grenouille opustí Paříž a začne objevovat své podivné choutky, kniha pro mě překvapivě přestala být zábavná. Sice jsem nejspíš tu nejhorší pasáž přetrpěla a pak se to začalo opět zlepšovat, ale stejnak mě už čmuchal neláká natolik, abych s ním ztrácela čas. Dalším odrazujícím faktorem byl výběr slov. Nejsem si jistá, zda je to chyba překladu a originál je mnohem lepší, nebo je to pouze zvláštní vkus autora, ale občas to nebylo vůbec ono. Takové křečovitě naplácané, ale přesto široce roztahané slovíčkaření. Bohužel i dosti nudné, tudíž jsem se po pár desítkách stránek (byla jsem celkem vytrvalá) začala těmto výčtům vyhýbat. To poslední, co mi opravdu chybělo, byl vztah. Nedokázala jsem jednotlivé postavy mít ráda, dokonce jsem je nedokázala ani nenávidět (a to jde často velmi lehce), byli mi jednoduše ukradené. A tak jsem jen tupě četla a pokračovala, aniž bych pocítila nějaké emoce.

Právě z těchto důvodů jsem knihu poslala na černou listinu. Uvědomila jsem si totiž, jak málo je času a jak ohromné množství knih. Rozhodnutí tedy padlo rychle a jasně, od teď jen knihy, co za to stojí!

PS: Nejlepší by bylo, naučit se tohle jednoduché pravidlo používat na všechno a na všechny v našem životě.

PPS: Haha, přátelé, třeste se! 


1 komentář:

  1. Tak knihy se nemusí dočítat. Jsem rád, že se tu objevil i tenhle pohled.

    OdpovědětVymazat