Měla jsem pro vás článek. Opravdu. Nelžu. Měla jsem ho v hlavě a moc se na něj těšila. Ale občas je to nakonec úplně jinak, než by si člověk přál. A tak jsem jako správný a soucitný knihomol poslala svou čerstvě dočtenou knihu dál. Byla dočtená sotva pár hodin a už byla žádána jinde. Nestihla jsem se připravit. Bylo to nečekané. Proto se vám přiznávám, neumím totiž psát o knize, kterou nemám přímo před očima.
Většinou to probíhá následovně: zprvu na knihu pouze několik minut koukám, přemýšlím, vzpomínám, pomalu si v hlavě přeskládávám dojmy. Opravdu se na to nemohu podívat ještě z jiného úhlu? Všichni víme, že tyto jiné pohledy mají stejnak akorát omluvit některou z jejích chyb, takže záleží na vztahu ke knize a podle toho je tato část odbyta v kratším (při kladném vztahu), či delším (při záporném vztahu) časovém úseku.
Následující část vyžaduje trochu fyzického kontaktu. Knihu vezmu odhodlaně do rukou, otevřu a prolistovávám. Hledám. Někteří mě možná ukamenují, ale hledám své poznámky. Nedělám je vždy, ale když něco stojí fakt za to, byl by hřích na to zapomenout. Já vím, mohla bych si to psát vždy bokem do zápisníčku, zkoušela jsem to, ale nemám tak velkou kabelku, abych všechny tyhle věci mohla tahat pořád s sebou. A pokud už je do kabelky nacpu, má ramena a záda mi to večer připomenou.
Pokud najdu vše, co potřebuju a rozpomenu si na naše společné chvíle, většinou se brzy dostaví nějaký nápad, či pouhá potřeba začít psát. A pak už to jde jako po másle. Ulevím svému přehlcenému myšlení a všechny dojmy pošlu k vám. Potřeba sdílet je mezi lidmi asi opravdu základní a mocná. Pokud tedy budete mít občas podobný problém, zkuste se někde jednoduše vypsat. Socializace vyletí do zářivě zelených hodnot (Vzpomněla jsem si na The Sims, ha!).
PS: Prozradím vám víc, ta kniha, na kterou se již brzy můžete těšit, je Tracyho tygr.
PPS: Taky mám rozečtenou Jane Eyre.
PPPS: Ne. Nevím, proč teď čtu samé zaláskované věci. Že by kompenzace? Nezapomeňte ale, že knihomol není v posteli nikdy sám! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat