Byl jednou jeden stoletý Švéd

Každý z nás někdy závidí. Někdo víc, někdo míň. Známe to. Ale už jste někdy záviděli stoletému staříkovi? Já ano!

Jonasi Jonassonovi se povedlo téměř nemožné. Z nepřitažlivé, povětšinou typicky nudné a čtenářsky nepříliš lákavé postavy udělat okouzlujícího hrdinu. Jeho kniha Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel, se stala pořádným hitem. Jak je to možné, že nás všechny ten děda tak baví?

Vezmeme to od základů. Kniha běžného formátu, nepoutavého lehce přepláclého obalu a příznačné vůně. Zatím nic. Pokračujme a začtěme se. Lepší? Je to jasné hned, náš milý děda prostě bude příjemné počteníčko, když zrovna není, co dělat. Ne, nebyla to ta kniha, od které jsem se nemohla odtrhnout a chodila proto spát v ranních hodinách. Ale byla to kniha, ke které jsem se vždy ráda vrátila.

Alan (děda), vám ukáže, s jakou lehkostí se dá život žít. Lámat si hlavu nad zničeným majetkem? Osamoceným životem? Nad smrtí? A proč? Je tak, jak je, a bude tak, jak bude. Nic víc vědět nepotřebujete. Věřte tomu a možná zažijete to, co Alan. A panečku, to je teprve něco. Celý jeho život je naplněn neuvěřitelnými zážitky, dalekými cestami a senzačními osobnostmi. Konečně vám ta historie začne dávat smysl! :)

Ale i Alanovi někdy došla síla, a tak se ocitá ve svých sto letech v domově důchodců. Trochu nuda pro tak světaznalého člověka. Není proto nic jednoduššího, než se rozhodnout a vylézt z okna. Kam jde? Netuší. Za kým? Nikoho nemá. Mít strach? Nikdy! A tak uvidíte, jak vznikají ta pravá nečekaná přátelství. Hlavně když v nich hraje roli slon.

Obecně je kniha označována za velmi zábavnou a humornou. Upřímně, neměla jsem problém se záchvaty smíchu, ale to asi záleží na jednotlivém vkusu. Vtipné situace a občasné Alanovy rejpavé „hlody“ mají své kouzlo. Trochu černé a možná o to lepší. Rozhodně bych se nebála ji zařadit mezi vaše prázdninové plány. :)

A jak už bývá mým zvykem, mám nějakou zvrácenou posedlost podívat se vždy i na film a u něj si hlasitě stěžovat, jak to mohli takhle zpotvořit. Samozřejmě jsem to udělala i tentokrát a dopadlo to podle očekávání. Hezký film, ale když znám knihu, říkám si, jestli to opravdu myslí vážně – tolik toho vynechat, takhle divně to pozměnit... A tak jsem opět strávila téměř dvě hodiny neustálým vysvětlováním a opravováním, které jistě moji knižně nezasvěcení spoluúčastníci velice ocenili. Rada na závěr zní: Nedívejte se se mnou na film, který jsem před tím četla! :) 

PS: Proč mu závidím? Chci taky vidět půlku světa, pít koktejl na Bali a potykat si s Trumanem! 

Deštivá odpoledne se staříkem. Sovy nesmi chybět!