Když se občas člověk dostane do té prekérní situace. Nic nestíhá. Na nic nemá čas. Hlavně ne na to, co má rád. Všechno odkládá. O všem sní. Já teď snila o čtení.
Se stolem plným učebnic, štosy vytištěných poznámek, litry silných černých čajů a několika málo naspaných hodin přežívám zkouškové. Jediné čemu věnuji celý den je můj nejméně milovaný profesor se svým naprosto zbytečným předmětem. Natolik zbytečným, že se na zkoušku jdu pro jistotu podívat natřikrát. Své smutky a krátkodobé pauzy pak utápím se společníky jménem Jim, Jameson nebo Jack.
Jako obranný mechanismus spustilo moje tělo nouzový stav projevující se typickými syndromy. Za prvé knihkupectví v Plzni mě už nejspíš mají za úchylnou podivínku nebo neodhodlanou zlodějku sledující hodiny jejich výlohy. Za druhé každý (byť i sebemenší) náznak výhodnějšího pořízení knih je pádným důvodem si knihy opravdu pořídit. (Děkuji, Martinusáci, den bez poštovného mě stál 700Kč.) Dalším projevem je nesmyslné stahování jakýchkoli e-books pyšnících se kolonkou zdarma. Nikdy přeci nevíte, kdy se zrovna Vyšívání od A do Z bude hodit. Posledním vyvrcholením pak byla tvorba „Chci přečíst“ listu, který byl výsostně vylepen nad mou postelí. Knihy na něm přibývají závratným tempem.
A tak dál trpím a nestihám, chovám se jako blázen a čekám. Protože vím, na co se těším, a až tohle uběhané období skončí, budu mít všechno hned připravené. Jenom se začíst.
PS: Nebudu vám lhát, blázen budu pořád.
PPS: Už čtu! Ano!
Dobrý čerjný čaj s mlékem a kniha, to je přece to nejlepší. :)
OdpovědětVymazatZ pána profesora si nic nedělej, asi má nějaký mindrák.
Je vidět, že jsi z rodiny, víš, co je dobré! :)) Jen abych neměla mindrák já z něj. :F :)
OdpovědětVymazat