Protože...

Síla zvyku. To je ten klasický důvod. Člověk si to ani neuvědomuje. Měl by?

Přišla jsem na to s Elle. Módním časopisem, který jsem si začala kupovat už na gymplu. Mám ráda velké časopisy, co hezky voní, honosí se okázalými obrázky a přesouvají vás do jiného světa. Světa, kde není problém dát 50 000 za nové lodičky. Každý měsíc jsem tak vbíhala do trafiky s nadšením a vynahrazovala si na přečtení nějakou příjemnou chvíli. Po čase jsem ale zjistila, že už ho nečtu. Nevím, zda se změnilo Elle, nebo já. Ale naše společné chvíle se omezily jen na prolistování. Prohlédnutí. Založení. Přesto jsem si Elle kupovala ještě půl roku. Jen proto, že mi bylo líto přestat. Byla jsem na to naučená. Každý měsíc. Konec našeho vztahu mě děsil. Mám už přeci tolik dílů! Jeden mi teď zbytečně uteče. Co když už bude lepší. Třeba by mě zrovna bavil...

Udržela jsem se. Chodím kolem regálů a dělám, že ho nevidím. Jednou jsem to chtěla porušit. Přišla jsem do trafiky a sháněla se po něm. Došel. Bylo to znamení. Náš vztah jsem proto dočasně ukončila. Neříkám, že se k němu nikdy nevrátím, ale chvíli se teď neuvidíme. Za odměnu jsem si povolila najít si nového společníka na kávová odpoledne, dlouhé máchání ve vaně a nekonečné cesty domů. Ještě ho nemám, ale doufám, že mi ukáže zase jiný svět. A tak si dávám předsevzetí, že si každý týden koupím nějaký jiný časopis. Jeden měsíc s překvapením. Těším se. Zkuste to taky. Změňte něco. I když jenom maličkost. Nikdy nevíte, co přesně vám přinese. :)

PS: Ve svých maličkých změnách hodlám pokračovat. Sbírám odvahu na ty větší.