Nedávno jsem se rozhodla, že budu žít šťastně. Nevázalo se to se Silvestrem ani jiným magickým datem. Neřekla jsem si od pondělí ani od zítra. Jednoduše jsem se rozhodla.
Že se budu dívat se na svůj život trochu jinak.
Už dlouhodobě na sobě pozoruji účinky různých povzbuzujících citátů, obrázků, videí, filmů, knih... Znáte to. Aspoň doufám. Nejsem přeci jediný blázen. Tyto „nakopávací prostředky“ mě vždycky donutí přemýšlet nad tím, jak zrovna žiji. Vždycky jsem si myslela, že účinky budou pouze krátkodobé. Ale možná jsem se pletla. Kdo ví, co mě k tomu dovedlo.
A tak začaly nové věci. Lahodné snídaně a ještě lepší večeře, ranní posilování a odpolední běh, dlouhé pohledy z okna, bylinková zahrádka na koleji, nová police vyrobená ze zbytku postele, desky poseté sovičkami, barevné kapesníčky, zpěv ptáků po ránu, pravidelné návštěvy kulturních záležitostí, večery s kamarády, noci s knihou a hlavně celé dny s tulipány.
Můj plán byl úžasný. Všechno stihnu, všechno dokážu, nikdo a nic mě nezastaví. A tak jsem se s chutí pustila do plnění mých tajných přání, rozplánovala si dny na minuty a vyběhla vstříc novým zážitkům.
Teď tady sedím asi po měsíci mého snažení. Energie došla. Tělo selhává a vyžaduje více spánku. Povinnosti se kupí. Bylinkovou zahrádku napadli škůdci. Nová police přestává stačit. Kapesníčky došly. Ptáci mě budí ze snů.
Když ale zvednu oči, přede mnou stojí sklenice plná tulipánů. Krásných, rozkvetlých, plných barev. A to je ta věc, která mě donutí se i přes to všechno usmát a říct si, vždyť je ten život krásný, tak si nedělej hlavu a utíkej dál.
PS: Abyste věděli, jak je to se mnou vážné, tulipány si pro jistotu vozím na kolej až z Německa. Zkuste si je sehnat v Plzni. To samozřejmě nemá být narážka.
Žádné komentáře:
Okomentovat