Vím. Není to nevšední výběr knihy, o které skoro nikdo z vás
neví. Neotevřu vám nový příběh a ani to pro vás nebude žádné překvapení. Ale
nemůžu jinak. Nejde to. Propadla jsem tomu.
Ano, přiznávám, o knize jsem nevěděla dávno před tím, než se objevila ona reklama na film. Mrzí mě to, ale je to tak. Objevila jsem ji, až když ji objevila půlka světa. Chtěla jsem ji. Těšila jsem se na ni. Ihned jsem ji musela mít. Bojovala jsem s nepřízní knihkupectví. Láska na první pohled? Ne, nebudeme to dělat zbytečně přeslazené.
Chtěla jsem být kritická. Čekala jsem, že mě zklame, tak jak to většinou bývá, když se něčeho nemůžete dočkat. Určitě mě aspoň v půlce přestane bavit. Bála jsem se, abych se do ní dokázala ponořit, vcítit, pochopit. Nebude to pravé pro mě. Myslela jsem, že mě nerozbrečí.
Nic z toho se nesplnilo.
Místo toho jsem se od ní nemohla odtrhnout. Přála jsem si, aby neskončila. Doufala v dalších 500 stran. Poznávala nové a nové osoby. Zamilovávala si ty poznané. Chtěla jsem s nimi zůstat napořád. Hltala každé slovo. Byli mi brzy natolik blízcí. Byli jiní. Nedokonalí.
Nicméně oni nebyli tím hlavním průvodcem. Vypravěčem se totiž stala smrt. Ano, přesně ta. Zvláštní? Ale přesto přeci tak jasné. Smrt je všude, všechno vidí, cítí. Kdo jiný by zrovna tohle strašlivé období dějin znal lépe? Druhá světová válka je jako dělaná pro smrt. A tak jsem se přátelila i se smrtí, dumala nad barvou nebes a zvykala si na tu zvláštní syrovost jejího vyprávění. Odpustila jsem jí i prozrazení děje brzy na začátku. Neumí udržet tajemství. Ale o nic vás nepřipraví. Napětí zůstane. Ví, jak na nás.
Chtěla bych vám ke každé knize říct i její negativa. Po dlouhém přemýšlení jsem přišla pouze na jedno a půl. Takže za prvé: moje kniha nevoněla. Nevím přesně proč, ale to jediné mi chybělo, při jejím otevření cítit onu vůni knih. Jestli vaše kniha voní, je všechno v pořádku. A ta půlka? Vím, že kniha za to úplně nemůže, proto se ani nedovážím řadit to k jejímu plnohodnotnému negativu. Ale k věci. Bojím se filmu. Plno lidí tvrdí, jak je perfektní a nic vám nepokazí. Já už po zhlédnutí traileru vím, že mé postavy vypadaly trochu jinak. Dokonce i mluvili jinak a jejich tváře se zbarvovali do odlišných výrazů.
Shrňme to. Moc mě mrzí, že já nebudu ta výjimečná, co ke knize zaujme netradiční názor. Co vám řekne její chyby a dokáže vám, že ji nemusíte číst. Přečtěte si ji. Třeba mi něco uniklo. :)
Já jdu teď sbírat odvahu na film. Utěšuji se, když to nevyjde, přeci jen mi pořád zůstane to lepší. Má Liesel Memingerová bude pořád taková, jakou ji vidím jen já. Musím udržet obraz Rudyho i Maxe ve své hlavě živý. Film mi je přeci sebrat nedokáže. A kdybych se cítila nejistá. Sáhnu po té knize znovu a vím, že nebudu litovat. Bude to navždy má Zlodějka knih.
PS: Slova Saumensch a Saukerl pro mě dostaly nečekaný rozměr. Řadím je teď mezi lichotky.
PPS: Drobná informace.
Zemřete.
Žádné komentáře:
Okomentovat