Nevěřila bych, že na tohle dojde. Byla jsem si téměř jistá. Tohle nebude nic pro mě. Nebude mě to bavit. Bude to blbost. Hovadina. Nuda.
Nebyla.
Někteří jistě už vědí, o čem teď mluvím. Pro ty z vás, kdo si ještě nejste jisti – znáte Hunger Games?
Porušila jsem své pravidlo a šla jsem na to odzadu. Před pár měsíci jsem byla náhodou postavena před notebook, na kterém mi byly puštěny Hunger Games. Netěšila jsem se na ně. Vlastně jsem o nich ani nic moc nevěděla. Bylo mi to ukradené a ještě jsem neměla v oblibě hlavní herečku. (Vážně vám přijde tak děsně sexy?)
Jenže pak místo toho abych u toho notebooku s klidem usnula, jsem nemohla odtrhnout oči. Koukala jsem do 3 do rána. (Ano, začala jsem docela pozdě.) Byla jsem napjatá. Fandila. Usmívala se něhou. Brečela. Žrala jsem to... a poté nemohla spát.
Neříkám, že je ten film dokonalý. Nerozumím filmům. Nejsem na to vhodný kritik. Ale svou úlohu splnil. Vtáhl mě do víru Hunger Games a já z tohoto světa už nechtěla ven.
Byla jsem tak drzá, že jsem si dokonce po čase sehnala i druhý díl. Nemohla jsem se dočkat. Možná, že to právě byla ta chyba, protože už mi nepřišel tak úžasný. Ale pořád mě bavil. Pořád vyvolával emoce. Pořád se těším dál. Jenže kdo by čekal na třetí díl filmu, když už je vlastně napsaný, někteří lidé (a že jich není málo) už vědí, jak to dopadne. Došlo k rozhodnutí.
Budu potřebovat knihy. Všechny. Ano, stala jsem se vlastníkem rovnou celé série, nebudu přeci troškař. (Díky ti, Slevomate, za 25% slevu k Dobrovskému!) A teď se dostáváme k tomu hlavnímu. Vážení... mě ty knihy nenadchly. Uf, je to venku.
Nechci tvrdit, co je lepší – kniha, nebo film. (Vždycky jsem tvrdila, že kniha. Opravdu. Vždycky.) Nejsem si tím jistá a tak to radši nepitvám. Abychom si rozuměli, ještě jsem to nedočetla, mám za sebou jednu a půl knihy. Nečte se to špatně. Vůbec ne. Je to příjemné, oddechové, nenáročné. Stránky vám utíkají, ani nevíte jak. (První díl padnul během tří dnů a to jsem se tomu opravdu věnovala sporadicky.) Problém však je, že u toho nic necítím. Necítím bolest hlavních hrdinů, zármutek, nenávist, touhu, dokonce necítím ani lásku! Přijde mi to plytké, suché, nedotažené do konce. Musím také dodat, že mám opět problém s hlavní hrdinkou. (Ne. Nejsem na ni zasedlá!) Ona mi totiž přijde malinko připitomělá. Jednoduchá. Bez života. (Tím se možná vysvětluje to filmové obsazení. Pardon.)
Také jsem čekala, že se v knihách dovím víc. Děj se rozvine, detaily přibydou a já zažiju ten krásný pocit vysvětlení. (Díky ti, Rowlingová! Ty jsi věděla, jak na to.) Jenže ono nic. Je tam pár drobností, ale nakonec mi přišly stejnak nudné a vlastně k ničemu. Třeba z nich ještě něco vypadne. Doufám.
A tak se rozhoduji, jaké poselství vám mám teď předat. Podívejte se hlavně na film? Knihy nečtěte? Nechám to raději na vás, však ono je to pro každého jiné. Já bych se na ten film také skoro nepodívala, po prozkoumání CSFD už vůbec ne. Takže má rada zní: dejte šanci i tam, kde neočekáváte to nejlepší, třeba vás překvapí. :))
PS: Než jsem dopsala dnes tenhle článek, dočetla jsem i druhý díl. Fakt se to čte samo.
PPS: Katnisse je pořád stejně pitomá.
Žádné komentáře:
Okomentovat