Člověk by si měl občas přiznat realitu. A já k ní zase jednou došla. Mám problém.
S rozhodováním.
Začíná to velice nenápadně, zelený svetr, modrý svetr, oba, nebo žádný? Nevezmu žádný, protože když se přeci nemůžu rozhodnout, není to ono. Jenže doma pak sedím a pořád přemýšlím nad tím svetrem. Byla to chyba a teď už se pro ten svetr nedostanu, protože leží v obchodě vzdáleném přes půl republiky. Vyčítám si to. A tak trávím hodiny přemýšlením, jak se k němu znova dostat. Nakonec zvítězím. Ale co když se jednou rozhodnu a nepůjde to vzít zpět?
Vždycky jsem to sváděla na horoskop. Tedy přesněji na to, že jsem váha. Já jsem váha a váhy mají problém se rozhodnout, jak logické. Ale je tomu tak? Možná bych se měla zamyslet nad svým sebevědomím, vnitřní silou a přestat se bát. Říká se to jednoduše, ale sranda to není. Ne vždycky se totiž člověk rozhoduje o svetru. A tak propadám panice a ničím své okolí. Poraďte mi, řekněte mi, co je lepší? Mám to udělat, nebo ne? Chci to? Jak bláhové doufat, že oni to vědí líp. Zoufale se rozhlížím kolem sebe a čekám sebemenší náznak správné odpovědi. Nepřišel.
Docházím k tomu nejtěžšímu. To rozhodnutí bude vždycky jen na nás.
A tak se pouštím do boje. Do boje proti nerozhodnosti. Protože řekněme si upřímně, jen máloco nejde opravdu vrátit. A všechno nám do života něco dá.
PS: Nekoupený svetr vám dá aspoň pár korun navíc. Na něco jiného. Možná lepšího. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat