Na Štědrý večer jsem se pod stromečkem stala vlastníkem jedné z nejprodávanějších knih Vánoc. Slavný Dan Brown dorazil i ke mně domů a to v podobě Inferna.
Nikdy jsem velký fanoušek Browna nebyla. Ne že by mi nějak vadil. Jen jsem ho nevyhledávala, a tak naše setkání skončilo před pár lety - knihou Andělé a démoni. Také jsem tomu tenkrát nevěnovala příliš pozornost (přisuzuji to věku), takže si toho ani moc nepamatuji. Inferno bylo proto pro mě velké neznámo.
První potěšující zpráva na mě čekala už na straně 13. Ano, pro ty co knihu znají, je to opravdu ještě před prologem. Velmi se mi líbí, že výtvarná a literární díla, vědecké teorie i historické odkazy, jež jsou zmiňovány v této knize, jsou reálné. Vím, ne každý to tak prožívá, ale pro mě se tímto kniha stala mnohem přínosnější, protože umění je můj koníček a snažím se své znalosti neustále rozvíjet. A tak jsem googlila a googlila, poznávala a učila se.
Pravdou ale je, že mi to googlení moc dlouho nevydrželo. Těch historických památek a uměleckých děl bylo chvílemi nějak moc. Možná by to chtělo si ke knize koupit i tučného průvodce Florencií a aspoň nějakého menšího na Benátky.
První dojmy z knihy bych tedy mohla shrnout jako vcelku kladné. Těšila jsem se na každou další stránku a hltala slovo za slovem, opravdu dlouho jsem nečetla nic napínavého a poutavého.
(Hlavně kvůli škole, kde se věnuji spíše odbornějším knihám. Což jsem se rozhodla právě změnit.)
A tak jsem nadšená z každé maličkosti, kterou nám autor nadhazuje. Nedočkavě vyhlížím vysvětlení. A pak souhlasně pokyvuji hlavou.
První problémy přišly až s přibývajícím počtem přečtených stran. Děj se začal až příliš divně komplikovat a chvílemi jsem měla pocit, že už opravdu nevěděl, co by si ještě vymyslel. Já nevím, ale to rozuzlení hlavní zápletky, objasňující celkový vývoj událostí, mě prostě „neposadilo na prdel“, jak se tak hezky říká. Nakonec jsem usoudila, že kdyby skončil asi o 100 stránek dřív, ocenila bych to víc.
Přesto zůstávají mé dojmy z knihy pozitivní. Je to jednoduché příjemné čtení, opravdu oddechové. Stránky rychle utíkají, a tak jsem nakonec nemusela ani litovat, že tam těch 100 stran navíc bylo. :) Velkým překvapením na závěr byl pro mě ten melancholický podtón, který ve mně kniha zanechala. Opravdu mě nenapadlo, že na úvahy o budoucím vývoji lidstva mě dovede právě Inferno.
PS: Ráda bych dodala, že mě tenhle článek stojí trochu odvahy, protože v knižním světě se setkávám spíše s ne příliš pozitivní kritikou Inferna. (Přesněji – nevěřili byste, kolik lidí ho nesnáší.) A přiznávám, já na tenhle žánr „odborník“ nejsem. Ale možná právě proto mě to bavilo. Záleží, co od téhle knihy vlastně čekáte. :)
PPS: Asi se nakonec nechám ukecat i na tu Božskou komedii. Neexistuje k ní výkladový slovník v češtině? :)
Žádné komentáře:
Okomentovat